MŮJ PŘÍBĚH:

Kdysi dávno bydlela Terezka s rodiči v domě v obci Bezdružice... 

Už od malička moc ráda tvořila. Malovala, psala básničky... a paní učitelka jí je posílala do novin, kde byly mnohokrát otištěné. Psala a malovala pro radost nebo pro potěšení maminky. Maminka jí od útlého dětství četla pohádky před spaním (nejraději měla ty o čarodějích, čarodějnicích...) a tatínek si s ní často hrál s nejrůznějšími hračkami.

Vypadá to, že byl její život vymalován růžovými barvami, ale úplně tak tomu nebylo. Hodně se odlišovala od ostatních dětí : ve třetí třídě jí byla zjištěna Skoliosa páteře (vlivem rychlého růstu nestíhaly svaly držet páteř ve správné poloze, proto se zakřivila do strany) dostala od ortopeda bílý korzet. Následně jí začalo být dětmi přezdíváno Smradlavá želva, postižená želva... spolužáci jí házeli rozstrouhanou křídu do vlasů, malovali sprosté obrázky na lavici, když v ní zrovna nebyla a bavili se tím, že jí často srazili na zem a ona, díky korzetu, který obepínal celý trup, nemohla snadno vstát. Tereza se začala bát dětí, lidí, cestu ze školy vybírala raději delší, než aby musela projít kolem skupiny dětí čekajících na autobusové zastávce, až jim pojede školní autobus. Nebyly to lehké časy, ale přestože čas od času uvažovala nad ukončením svého života, nikdy nenašla odvahu a tak se snažila ze smutku dostat tím, že hodně psala a malovala, svými výtvory pak obdarovávala svoji švagrovou.

Po základní škole začala navštěvovat učiliště, obor Malířka skla a keramiky, v Karlových Varech. Tam, na internátě, a ve škole, našla dobré přátele a zažívala správná studentská léta.

Přišly první lásky a také první vydělané peníze díky praxi. Přestože jí mnoho kritiků říkalo, že malovat vůbec neumí, nepřestala a protože se nenechala jen tak odbýt, našla si v průběhu času i pár fanoušků, nejen z řad učitelů. Trochu se tam zbavila i své fobie z lidí, ale stále byla málo komunikativní, vždy raději poslouchala, než by se zapojovala do rozhovorů, pokud byla v partě lidí.

Po ukončení učiliště se rozhodla pokračovat nástavbou, kde jí to moc bavilo, díky své první lásce se zbavila sociální fobie zcela a na konci nástavbového studia uvažovala nad tím, zda nepůjde ještě výše. Učitelé jí doporučovali, aby pokračovala a vystudovala obor Učitelka v Mateřské škole.

Po maturitě, nemajíc žádnou praxi, nastoupila do nákupního domu Albert, kde jí práce vůbec netěšila a tak po několika měsících odešla do továrny. Tam : "Bum, bum, bum, bum, bum..." přesouvala výrobky z bodu "A", do bodu "B", chodila na 3 směny... Tehdy se rozešla se svojí první láskou, která trvala téměř 4 roky. Jak to někdy bývá, udělala chybu, která se neodpouští a tak z lásky zbylo pouze pár střípků a hromada krásných vzpomínek.

Protože Terezu práce v továrně nebavila, vystřídala jich ještě několik, aby zjistila, že tam své štěstí nenajde.

Bylo načase začít něco nového. Zařídila si Živnostenský list a začala podnikat jako finanční poradce ve Fincentru. S tím přišla spousta nových přátel, zážitků... opět si užívala života, za dobré výsledky od společnosti jela na dovolenou k moři...

Protože bydlela ještě stále s rodiči, plánovali přestěhování do domu, ve kterém by mohli rodiče dobře a pohodlně žít i v pozdějším věku.

Jednoho dne, když byla, Terez, v práci, jí zazvonil telefon. Máma jí volala smutnou zprávu, že tatínek umírá. Tato zpráva změnila Terez celý život. Možná to znáte, ten pocit, kdy tomu nemůžete uvěřit a chvíli uvažujete, zda je to skutečné, nebo se Vám to jen zdá. Byla to moc smutná a nešťastná událost.

A tak se Tereza začala znovu osamostatňovat. Bydlela sama, v podnájmu a většinu času trávila v práci, kde jí to ale kvůli špatné náladě ze smrti otce přestávalo fungovat a podnikání začalo upadat. Nechala se tedy zaměstnat jako Osobní bankéřka v České Spořitelně. Současně poznala přítele, se kterým začala bydlet a postupně plánovat společnou budoucnost. Dva roky na to se jí narodil malý Davídek Bohoušek.

Uvědomila si díky tomu, že by mnohem raději pracovala sama na sebe, aby měla na malého tolik času kolik by chtěla i potom, co bude muset, Davídek, do školky. Zkoušela mnoho spoluprací, převážně v síťovém marketingu. Jenže jí stále něco chybělo. Aniž by dokázala popsat co.

Nakonec se rozhodla vrátit se k tomu, co jí bavilo už jako malou. Psát a malovat. A dokonce jí to potvrdilo i její okolí, že se v této činnosti, jak se říká, našla.

Je přece víla fantazie!

A budu vás provázet světem, mnou psaných, pohádek.